Kdo je Ida Kelarová

“Mám svou práci moc ráda a jsem hrdá na to, že jsem našla jednu z cest, která nám všem může pomoci se otevřít tomuto reálnému modernímu světu, který svojí silou zabíjí naše city. Věřím totiž, že musíme najít naši sílu, kterou tolik potřebujeme, abychom mohli žít, být otevření, zranitelní, ale také natolik silní, že se můžeme postavit sami za sebe a nevzdát se. Protože láska je ta nejsilnější energie, která existuje, a pokud my lidé přestaneme v hloubi duše na lásku věřit, pak se vzdáme.”

Ida Kelarová

Ida Kelarová je nepřehlédnutelnou postavou současné světové hudební scény, mezinárodně uznávanou zpěvačkou a hudební pedagožkou. Výčet jejích aktivit je obsáhlý. Zřejmě nejznámější je její více než dvacetiletá intenzivní práce s lidmi a lidským hlasem, které zasvětila svůj život. Je zapálenou bojovnicí za pravdu, mír a toleranci.

Pochází z romsko-moravské hudební rodiny. Od pěti let se učila hře na piano, ke které ji vedla maminčina přísná ruka. Její otec, Koloman Bitto, byl vynikající a velmi známý romský muzikant. Měl krásné, velké a čisté romské srdce, hudbou žil a k hudbě vedl i dvě ze svých tří dcer – Idu a její neméně slavnou sestru Ivu Bittovou.

Ida studovala klavír a violoncello na konzervatoři v Ostravě a potom v Brně, podle toho, jak se rodina stěhovala.

“Nevěděla jsem, co tam vlastně dělám a proč tam jsem. Byla jsem zoufalá.”

Po škole se Ida vzbouřila a na čas s hudbou skoncovala. Šla k divadlu.

“Tatínek přede mnou klečel na kolenou, slzy mu tekly po tváři a bolestně mě prosil, abych zůstala u hudby a hrála, že muzika je všechno. Že to je řeč, které každý bude rozumět, že je to univerzální jazyk a že jestli mu splním jeho největší sen, může pak teprve šťastně umřít.”

Ida nastoupila do Divadla na provázku – hlavně proto, že jí to umožňovalo žít tuláckým způsobem života. V té době už byla vdaná a měla syna.

“Začala jsem zpívat, hrát, tvořit a čerpat ze sebe. Byla jsem šťastná. Rozvedla jsem se a začala hledat svoji cestu. Na festivalu v Dánsku jsem se zamilovala. Myslela jsem si, že je to láska. Odstěhovala jsem se do Walesu, kde jsem zažila snad nejtěžší léta mého života, ale dnes vím, že byla nejdůležitější pro můj budoucí život. Žila jsem v manželství, které nemělo nic společného s láskou. Byla jsem zoufalá. Porodila jsem dceru, protože jsem věděla, že nesmím přestat na lásku věřit a jít za ní dál.”

V té době zemřel Idin tatínek. Smrt otce považuje Ida za zásadní zlom ve své kariéře. Svého otce považuje za největšího životního učitele a zdroj inspirace.

“Po jeho smrti jsem začala koncertovat a vyučovat romské písně, které jsem si pamatovala z dětství. Cikánská hudba se hrála u nás doma v Salibách, ale mluvit romsky jsem se nikdy nenaučila. Babička a dědeček zakázali tatínkovi a jeho sourozencům, aby se učili romsky, protože to pro ně představovalo něco opravdu škaredého. Pochopila jsem, že tatínkova krev ve mně koluje tak silně, že mu alespoň mohu vrátit všechnu tu lásku, kterou mi dával, a že jeho odkaz mohu tlumočit i dalším lidem.”

V roce 1985 přesídlila Ida do Dánska, po dalších třech letech do Norska a později zpět do Walesu. Koncertovala, hrála, zpívala a předávala sílu romské hudby tisícům lidí, kteří prošli jejími kurzy.

Po občasných návštěvách začátkem devadesátých let se v roce 1995 natrvalo vrátila domů a usadila se v Bystrém na Českomoravské vysočině. Zde založila Mezinárodní školu pro lidský hlas a pokračuje v práci, kterou započala ve Walesu.

“Po patnáctiletém hledání své identity jsem se vrátila ke svým kořenům, do vesnice, kde tatínek žil. Vrátila jsem se natrvalo domů. Poprvé v životě mohu říci, že jsem šťastná. Našla jsem člověka, který mě dokáže milovat takovou, jaká jsem. Společně s mým přítelem, kamarádem, kolegou a hlavně mou největší láskou Desideriem Duždou cestujeme a koncertujeme a současně vyučujeme romské písně.”

V roce 1998 založila spolu s Desideriem romskou skupinu Romano Rat (Romská krev), kterou tvořili mladí talentovaní romští umělci. Kapela společně vystupovala do roku 2002 a za tuto dobu se mladí hudebníci vyšplhali na vysoce profesionální uměleckou úroveň. V současné době kapela opět hraje v novém složení.

Kromě práce se skupinou realizovala Ida několik multietnických projektů, organizuje mezinárodní workshopy, založila padesátičlenný smíšený sbor Apsora, je patronkou a uměleckou vedoucí romského občanského sdružení MIRET.

Největším projektem z velkého počtu aktivit Idy Kelarové – zpěvačky, hudební pedagožky, romské aktivistky a hlavně nezdolné bojovnice za pravdu – je vlastní romský festival Gypsy Celebration, který se koná každý poslední víkend v červenci na hradě Svojanov. Nedílnou součástí tohoto projektu je také dětský tábor. Ten se konal letos již počtvrté a jako v předešlých letech se na něm setkaly romské děti z dětských domovů s dětmi ze sociálně slabších rodin, spolu s dětmi účastníků workshopu a festivalu z celého světa.